ISFP
ISFP „Činy řeknou víc, než slova“
Přestože ISFP neustále usilují o to, aby měli rozhled, mají v sobě lásku a pochopení pro ostatní, stejně jako pohodu a radost se života. Kombinace jejich ISFP preferencí jim dává, víc než kterémukoli typu, schopnost být v kontaktu se sebou samými i s okolním světem.
ISFP mají jen velmi malou potřebu kontrolovat a vést ostatní, ale potřebují vidět, že všechno – zvířata, rostliny a lidi – žije v harmonii. ISFP netouží po násilném zasahování do života ostatních, ale chtějí s nimi být spřízněni a podporovat je v rozvoji jejich potenciálu. Pro jejich jemné naladění a respekt pro přirozené hranice je pro ISFP těžko pochopitelné, že jim jiní mohou život svazovat a uměle ohraničovat pravidly a modely. Bohužel, ve své snaze nezasahovat, ale splynout s ostatními, občas zapomínají vyjadřovat sami sebe. Jejich neprůbojnost a zdánlivý nedostatek zaměření jsou pro ISFP tak typické, že často bývají přehlíženi a přemoženi ostatními. Jsou ze všech typů ti nejvíc „neviditelní“.
Tento typ, často kreativní, umělecky nadaný a velmi schopný v mnoha praktických oborech zaměřených na službu a pomoc lidem i přírodě má tendenci být ostýchavý při nabízení svých schopností – čímž nakonec ochuzuje svět o svůj přínos. Mnohokrát ho „předběhne“ agresivnější, průbojnější a méně schopný typ člověka.
ISFP mohou mít nekonvenční přístup k řešení problémů, ale ne jako projev rebelie, ani z potřeby objevovat nové postupy. Oni zkrátka vidí ten nejlepší způsob jako něco udělat a tak to udělají – mnohdy ke značnému údivu všech, kteří se drží zaběhnutých metod. ISFP většinou nevěnují velkou pozornost standardním postupům a nechápou, proč by měli něco dělat tak „neprakticky a složitě“.
Péče o druhé a citlivost (F) a otevřenost a flexibilita (P) jsou atributy spojované s ženskostí. Rezervovanost a rozvážnost (I) a praktičnost s nohama na zemi (S) jsou naopak považovány za typicky mužské vlastnosti. Všechny tyto charakteristiky společně tvoří typ, který nemá potřebu ovlivňovat a vést, který chce být součástí světa bez toho, aby ho měnil a kontroloval, dokonce ho nemusí ani chápat, jemu stačí ho přijímat. Proto se ISFP, bez ohledu na pohlaví, nebude nijak zásadně projevovat a nebude s nikým soutěžit.
Muži ISFP budou úspěšní a oceňovaní v mnoha rolích a pokud někdo hledá citlivého, pečujícího muže, tohle je ten typ. Jak muži, tak ženy ISFP se neradi „prodávají“. Pokud jsou chváleni, často své úspěchy shazují výroky jako „to nebylo nic zvláštního“, nebo „to byla jen náhoda“.
Rodičovství je pro ISFP možnost být spřízněni se svými dětmi, ne je kontrolovat. To může mít za následek fakt, že děti, které budou také preferovat Proměnlivost (P) a flexibilitu, budou mít až přílišný rozlet a nedostanou základní smysl pro řád nebo strukturu, který jim může později chybět. Naopak, děti které potřebují Jednoznačnost (J), budou u ISFP rodičů postrádat pravidla a cíl, což mohou rodiče považovat za své selhání. Ale oni neselhávají, oni prostě neudávají směr.
Děti zjistí, že ISFP rodič je vždycky na blízku, láskyplně chápe jeho potřeby a podporuje ho. Dělá to však nenápadně. O lásce příliš nemluví, ale vyjadřuje ji – svým tichým způsobem. „Nic nevyjádří lásku líp, než něco z trouby“ by mohlo být jeho motto. Koláčky, doma pletené svetry nebo nábytek pro panenky jsou symboly, kterými ISFP říká své „Mám tě rád“. A jeho děti ví, že jsou milovány, protože v těchto maličkostech se schovává láska.
Životní styl ISFP je obecně klidný, ale aktivní. Praktické aktivity zaměstnávají jeho smysly (S). Je však zajímavé, že na rozdíl od ISFJ se pouští spíš do toho, co by rádi dělali, než co by „se mělo“ udělat. Typicky pro všechny SP, i ISFP raději dělají cokoli než nic, ale jejich práce je většinou spontánní a nahodilá spíš než zaměřená na nějaký cíl. To může být zdrojem zábavy, ale i dlouhého seznamu nedokončených věcí, které pak frustrují nejen ostatní, ale i ISFP samotné.
ISFP odpočívá tak, že dělá něco pro zábavu. Mezi tyto „zábavné“ činnosti často patří zahradničení, šití, pletení, malování, nebo třeba výroba miniatur.
Jako děti jsou ISFP zvědaví objevovatelé, kteří se však nikam příliš nehrnou. Spokojeni se svou vlastní společností, vnímají svět jako místo objevů. Často si neuvědomují pravidla, čas ani potřeby ostatních členů rodiny a prozkoumávají svět. Rostliny, zvířata, sourozenci i rodiče jsou součástí tohoto světa.
Vzhledem ke své uvolněnosti a neorganizovanosti (P) ISFP děti často pochodují ve svém vlastním rytmu. Když už všichni ostatní sedí u večeře, jsou připraveni v autě k odjezdu na dovolenou, nebo horečně uklízí před příchodem návštěvy, budou si pravděpodobně někde hrát. Velmi se snaží zavděčit, ale často na to jdou tak, že ten koho chtějí potěšit – rodiče, učitelé – mezitím ztratí trpělivost. Ve svém rozčílení pak dávají citlivým ISFP najevo „Ty snad nikdy nic neuděláš správně!“.
Jejich Smyslové vnímání (S) jim dává orientaci na přítomnost a tak musí být jejich učení ihned aplikovatelné a relevantní. Abstraktno a koncepty je zajímají pramálo, reagují na pragmatické. “Jak to vypadá?“, „K čemu je to dobré?“, „Jak to funguje?“ Tyto otázky je dokážou pro něco nadchnout. Teoretická stránka věci je pro ně složitá, nezajímavá a často u nich vyvolá negativní reakce. Jejich odpor pak vede ostatní k tomu, že je označují za „nechápavé“ mají pocit, že ISFP jsou „mimo“. Tato obvinění jsou falešná, ale často přispívají k tomu, že tento typ opouští formální vzdělávací instituce (zvlášť vysokoškolské vzdělání už ho neláká).
Setkání s rodinou jsou pro ISFP nejpříjemnější, když jsou nahodilá. Příliš plánování, práce a pravidel zabraňuje věcem, aby se mohli přirozeně přihodit. Rodinné rituály si rozhodně zasluhují pozornost, ale většinou až ve chvíli, kdy už probíhají. Je běžné, že se ISFP klidně zabývá něčím úplně jiným až do poslední chvíle. Nějak ví, že se všechno postará samo o sebe, stačí, když oni budou citliví k pocitům ostatních a otevřeni všemu co přijde. Ta událost bude stejně úžasná – nebo alespoň nezapomenutelná.
Čas spánku nastává pro ISFP tehdy, když jsou unaveni. Pokud se objeví lidé, projekty, zvířátka nebo jiné formy života, které potřebují jejich pozornost, spánek se odsouvá na druhou pozici. Pokud je o všechno postaráno a ISFP jsou unaveni, pak je čas na spánek – kdykoli a kdekoli se právě nachází. Ostatním se toto chování může zdát nevhodné.
Pro ISFP musí být práce prospěšná, a aby byla prospěšná, musí být uspokojující pro ně osobně a užitečná pro ostatní. Peníze jsou druhotné, důležité je, aby jejich práce byla někomu nebo něčemu co platná. Pokud je pro nějakou kariéru potřeba spousta abstraktní teorie a formálního vzdělání, pak budou ISFP zřejmě hledat uplatnění jinde. Praktické, odborné vzdělání je jim však blízké. Rádi pracují v praktických oborech, v řemeslech.
Když se pro něco nadchnou a věří ve své dovednosti, zjistí, že jim jejich čtyři preference dávají přirozenou schopnost vynikat v mnoha praktických oborech zahrnujících i veterinární medicínu, botaniku, dokonce i teologii nebo psychologii. Když se dostanou na manažerskou pozici, nemívají direktivní styl vedení. Vytváří otevřené a různorodé prostředí, které může být velmi plodné pro podřízené, kteří jsou schopni se sami rozvíjet.
Zdá se, že ISFP si svoji pohodovou povahu udržují až do stáří. Přizpůsobí se tomu, co den přinese, nemají potřebu plánovat a mají tendenci „čekat, dívat se a doufat v překvapení“. Odchod na odpočinek jim dává nějaký čas navíc, který mohou věnovat i zájmům, kde nevidí okamžitý výsledek. Tak si někdy začnou užívat i proces, nejen produkt své práce.
Mezi ISFP patřil pravděpodobně i Svatý František z Assissi (kterému jeho tichá reflexe a sounáležitost se zvířaty přinesla nepochopení ostatních, ale jehož potřeba pomáhat inspirovala celý nový řád).