ESFP
ESFP „Žijeme jen jednou“
Ze všech šestnácti typů, mají ESFP nejblíže k „tady a teď“ a žijí přítomným okamžikem. Jejich heslem mohlo být: „Udělej to teď, zaplať později.“ Jsou ztělesněním filozofie „lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše“. Když mají vrabce v hrsti, mají všechno co potřebují, pokud ho nemají, vynaloží veškeré úsilí na to, aby ho dostali. Zatímco jejich Introvertní příbuzní se mohou trochu zamyslet, než přejdou k činům, ESFP vede jejich Extroverze k tomu, aby se hned pustili do díla a dosáhli okamžitě viditelných výsledků.
Jejich koncentrace na přítomnost je dělá málo tolerantní k předpisům, rutině a všemu, co stojí v cestě okamžitému uspokojení. Extroverze, Smyslové vnímání a pocitové rozhodování(F) vedou ESFP k tomu, aby z každého okamžiku dělal příjemný mezilidský zážitek. Uznávají ostatní a věří, že člověk by měl „Žít a nechat žít.“ Jejich potřeba harmonie je tak velká, že neustále vyzdvihují to pozitivní a odmítají a potlačují všechno, co je míň příjemné. Používají nejrůznější taktiky, aby se vyhnuli konfliktům. Když se rozpoutá hádka, ESFP rychle převedou konverzaci na příjemné téma a budou doufat, že ti, kdo se hádali se přidají a zapomenou na své rozdílné názory.
Zatímco tito realističtí Extroverti se Smyslovým vnímáním cítí pevnou půdu pod nohama ve vnějším světě, ve svém abstraktním vnitřním světě se mohou rychle ztratit. Vnímají ho jako hrozivé místo, které je snadno zmate. Když dostanou vteřinu na to, aby spekulovali, pak stejně jako jejich blízcí příbuzní ESTP, mohou dojít k těm nejhorším závěrům. Partner nebo host, který nepřijde včas na večeři, bude po chvilce přemýšlení považován za tragicky zesnulého při autonehodě na cestě. Když se pak objeví s naprosto přijatelnou omluvou, bude se na něj ESFP dívat trochu podezíravě a nedůvěřivě. Jeho představivost může být hodně divoká, když k tomu dostane šanci.
Tohle všechno dává ESFP zvláštní schopnost dělat ze života cirkusové představení, balancovat a žonglovat s mnoha aktivitami a lidmi, a většinou si užívat tu honičku a tlak a pak světla reflektorů upřená na ně. Bohužel jsou ale málo tolerantní k době, kdy jsou reflektory zhasnuté a opona dole. Pro jejich silnou potřebu něco neustále dělat, je ostatní považují za hyperaktivní, neustále poletující až egoistické, přestože takoví nejsou. V jejich společnosti se člověk většinou cítí příjemně, často nadšeně, někdy až trochu unaveně a bez dechu, při snaze držet s nimi krok ve všem co se objeví.
Charakteristiky spojované s ESFP (jako že „dobře vychází s dětmi“, „ rádi pomáhají ostatním“, také že se „vyhýbají konfliktům“ nebo jsou „trochu nelogičtí“) odpovídají spíš tradičním „ženským“ vlastnostem. Proto když některé nebo dokonce všechny tyto tendence projevuje muž, jeho „mužskost“ může být zpochybňována. Vzhledem k obecné tendenci rychle mluvit a být trochu „hrr“ mohou být na první pohled považováni za trochu nevrlé, i když po chvíli je znát jejich citlivost a zájem.
Obecně jsou ESFP často špatně chápani a viděni okolím. Spontánnost jejich povahy (P) a jejich pevné zakotvení v tom „co je“ (S) na rozdíl od toho „co může být“ způsobuje, že ESFP působí jakoby postrádali hloubku, směr a smysl. Ale tak to není. Akorát jejich hloubka, směr i smysl jsou spojené s požadavky přítomného okamžiku. „Nepotřebuji dlouhodobý plán, když dostanu to nejlepší z toho co právě dělám“, by k tomu pravděpodobně řekli sami. A právě pro tento přístup jsou vnímáni jako povrchní.
Jako všichni otevření (P) Extroverti, ESFP toho víc začnou než dokončí a proto je pro ně důležité vytvořit si nějaký systém hodnot, ke kterému mohou přiřazovat a poměřovat své výsledky a postup. Při jejich tendenci žít jen pro radost z přítomného okamžiku, bez nějaké dlouhodobé vize spokojenosti nebo smyslu „jestli to za to stojí“, potřebují sami sebe „kontrolovat“ z nadhledu.
Jako rodiče přináší ESFP do domova svoje cirkusové představení. Při své mnohostrannosti zvládnou do jednoho večera s dětmi napěchovat všechno od hodiny baletu, návštěvy kostela po společné vaření slavnostní večeře. Zatímco to může být vzrušující pro všechny zúčastněné, často to přináší i značné vypětí a roztříštěnost, která může vyústit až v pocit viny za všechny věci, které se nestihly. (Jednou z těch „nestihnutých věcí“ může bohužel být i věnování pozornosti a zájmu partnerovi.) Přestože ESFP rodiče se sami nemusí cítit „přetaženi“, jejich děti často ano, zvlášť děti jiného typu. ESFP dokonce mohou být dětmi považováni za soupeře. Pro jejich víru v „žití okamžikem“ by ESFP raději byli jedním z dětí a zapojili se do všech těch aktivit, místo aby je jen pozorovali spolu s ostatními rodiči. Proto bývají jako rodiče často velmi populární u dětí z okolí (i u jejich rodičů), ale jejich vlastní děti mohou mít pocit, že „táta o mě osobně moc nestojí. Hraje si s mými kamarády, ale nikdy nemá čas jen pro mě.“ Děti potřebují, aby ten cirkus někdy přestal. Ale i děti, pro které je život s ESFP rodičem náročný, si cení jejich vřelého, podporujícího a bezstarostného přístupu.
Odvrácenou stranou bezstarostnosti může být to, že rodina bude postrádat směr, určité meze, obecnou disciplínu a přemýšlení o budoucnosti – což může pro některé členy rodiny, jiné typy, být důležité. Děti preferující Jednoznačné prostředí, i když budou oceňovat, že je s rodiči legrace, budou bez plánu, nějakého rozvrhu a celkového nasměrování života zmatené a frustrované.
Stejná intenzita, kterou projevují v rodičovství, charakterizuje i jejich vztahy. Jsou schopni převádět rozrušení ze zamilování a intenzitu závazku do každodenních zážitků. Dnešní vášeň se může transformovat do zítřejšího společného vaření a další den do „zvláštního překvapení“. To všechno, ač je to vzrušující, si mohou ostatní typy špatně vykládat. Introverti mohou přemýšlet, proč ESFP potřebují ve vztahu tolik ujišťování a vnějších projevů, „Jednoznačný“ partner může toužit po větší stabilitě a menších výkyvech.
Jako všechno ostatní i odpočinek musí pro ESFP zahrnovat „dělání“. Odpočinek může zahrnovat spoustu namáhavých aktivit, které ostatní typy rozhodně nebudou pokládat za relaxační. Potřeba „dělání“ se vztahuje i na učení. Když je učení legrace, je u toho společnost a možnost pobavit nebo být baven, ESFP exceluje. Když to začne být víc abstraktní a teoretické, začne se stahovat až ztratí zájem. Ačkoli SP typy nebývají úspěšné na vysoké škole (která vyžaduje mnohem víc koncepčních a teoretických znalostí než předchozí vzdělávání), a často ze školy odejdou před dokončením, ESFP bude studovat, když pochopí, že vysoká škola může být několikaletá párty za útratu rodičů.
Jako dítě musí ESFP občas bojovat o to aby bylo pochopeno. Samo sebe vidí jednou jako baviče, tanečníka, popeláře, myče aut, strojvedoucího, … Jeho identita se den ode dne mění. Často jsou tyto děti považovány za hyperaktivní, neustále potřebují pochvalu a souhlas. Jejich plus spočívá v tom, že se velmi dobře dovedou sami zabavit – přestože jejich aktivity vždycky nemusí odpovídat představám rodičů. Večer ESFP, stejně jako všechny Extrovertní děti, raději usnou v sedě na chodbě, jen aby jim neuniklo něco zábavného vedle. A pokud se tam děje něco, co je může na další chvilku přenést do světel reflektorů, ESFP je čilý a připravený na všechno. A tak jsou rodinná pravidla, čas kdy jít do postele, hodiny na učení a celý režim vystaven neustálým zkouškám – stejně jako trpělivost rodičů.
Rodinné události s ESFP jsou většinou zábavné a vzrušující, i když jde spíš o „happeningy“ než o pečlivě plánované rituály. Absence plánování může rodinným příslušníkům jiných typů (zvlášť Jednoznačným organizátorům) přivodit bolení hlavy. Nakonec se ale většinou dobře pobaví.
Volba zaměstnání je u ESFP většinou spojena se službou lidem jako například pedagogika, zvlášť na základní škole, nebo s uměním, často s divadlem. Mají rádi sport a všechno ostatní co přináší relativně okamžité výsledky. To jim dává prostor k sebevyjádření, zájmu o druhé, a stimuluje je k růstu a zdokonalování se. Práce, která by obsahovala hodně rutiny, nebo jiných omezení nebude pro ESFP přitažlivá a dlouhodobě bude i únavná a frustrující.