ESFJ

Zpět

ESFJ - „Nejlepší hostitelé na světě“

ESFJ dávají jeho preference schopnost být vřelý a efektivní při jednání s druhými. Používají své subjektivní pocitové rozhodování (F) k tomu, aby vnášeli harmonii a dobrou vůli do všech situací, ve kterých se nacházejí a zároveň všechny situace strukturovali a dávali jim řád – jemně, ale jasně. Mají výjimečnou schopnost naladit se na potřeby ostatních a jsou zvlášť citliví k maličkostem, které však dělají život úplným a šťastným.

Typ ESFJ pravděpodobně zosobňuje „mateřství“. Jejich jemná a pečující povaha a Extrovertní vyjadřování jim přináší potřebu starat se a sloužit světu kolem nich. Jsou to ti nejlepší hostitelé na světě. Muži ESFJ, kteří mají menší potřebu vést a řídit, naopak mají zájem a starají se o potřeby ostatních. To jim může přinést konflikt mezi vyjadřováním jejich maskulinních částí jejich osobnosti a mezi opačnými tendencemi. Jejich SJ část osobnosti, která je označuje za tradicionalisty a stabilizátory, od nich vyžaduje objektivní, chladné až agresivní „macho“ chování, avšak jejich Extroverze a pocitovost (F) je staví do více vřelé, ochranitelské až něžné role.

Zatímco muž ESFJ se může cítit trochu jako ryba na suchu, naopak žena ESFJ reprezentuje téměř „typickou“ ženskou roli. Vždy je oblečena tak jak se patří, říká to co se hodí a chová se tím správným způsobem. ESFJ holčičky jsou ty perfektní děti, které se nikdy neumažou a ani jako dospělé je snad nikdy neuvidíte neupravené. ESFJ – zvlášť ženy - mají v sobě cosi, co přímo vlévá „vhodnost“ a „správnost“ do každého aspektu jejich života.

Nemyslete si však, že jsou ESFJ naprosto dokonalí. Například jako EJ nejdou často daleko pro rychlou a ostrou poznámku, pokud jim narušíte jejich rutinu. Ale jako SF, jsou si jich vědomi a sami nesouhlasí se svými EJ projevy a kompenzují ostrost až jedovatost zvláště milým a příjemným chováním. Abychom citovali Isabel Briggs Myers, ESFJ uznávají spoustu „mělo by se“ a „nemělo by se“ a otevřeně to vyjadřují. Pokud je jim nějaká situace nepříjemná, nebo je zraňuje určitá kritika, mají tendenci opomíjet fakta. Tak se může stát, že problém zametou pod stůl, místo aby se mu věnovali a hledali řešení.

Domov ESFJ je centrem jeho vesmíru: je to střed rodinného života, místo zábavy, hradba proti nepřátelství okolního světa a otevřená náruč pro všechny členy rodiny. Přestože se tam děje spousta věcí, domov ESFJ je většinou uklizený a spořádaný. Nedoporučuje se říkat ESFJ aby si odpočinul, pokud jsou ještě v ložnici neustlané postele a v kuchyni není poklizeno. Odpočinek jim přináší jak právě dělání těchto drobných úkolů, tak vědomí, že jsou udělané. (Jako EJ si mohou stěžovat na ten nepořádek a na to kolik práce musí udělat, ale stejně jsou nejšťastnější, když mohou dělat něco pro druhé.) Jako všichni „J“ si i ESFJ plánují odpočinek, ať je jím čtení knihy nebo setkání s přáteli.

Je pravidlem, že domov ESFJ je místem legrace, štěstí a podpory. Všechno to ale má svůj řád a projevuje se „vhodným“ způsobem. Večírky a oslavy jsou velkolepé, ale pouze pokud jsou řádně připravené. „Spontánní zábava“ je pro ESFJ slovním spojením, které si protiřečí. „Vhodnost“ se týká i oblečení, chování, úpravy apod. ESFJ rozdávají úkoly ostatním členům rodiny a očekávají, že je budou plnit správně a včas. Často nakládají svá „mělo by se“ i na ostatní a pokud zklamou jejich očekávání, cítí se buď ublíženi, nebo rozčíleni.

Potřeba „vhodného chování“ je příznačná i pro ESFJ rodiče. Jejich děti se pravděpodobně budou cítit milovány a obecně spokojeny, i když někdy trochu omezovány a svázány těmi „mělo by se“ a „musí se“ ve spojení s potřebou stavět práci (domácí úkoly, pomoc v domácnosti) před hru. Většinou jsou ESFJ k dětem velmi trpělivý, avšak i trpělivost občas ustoupí zodpovědnosti. ESFJ rodiče jsou obecně vnímáni jako celkem přísní, ale milující a pečující.

To samé platí i o ESFJ vztazích. Jsou velmi loajální, což je někdy až na škodu, protože občas potlačují své potřeby na úkor svých partnerů. To v kombinaci s jejich potřebou harmonie často staví jejich vlastní dobro velmi nízko v seznamu priorit a ESFJ se pak nezřídka cítí spíš jako brigádníci a služky, než jako milenci a partneři. Je paradoxní, že zatímco je pro ně samotné těžké dát najevo a prosadit své potřeby, mají za zlé ostatním, že je nevidí.

ESFJ děti si do života přináší stejnou laskavost, péči a přesnost. Většinou jsou upravené a čistotné a snadno se s nimi dá vyjít. Ve škole mají rádi učitele, kteří se drží vyučovacího plánu a obecně „dodržují pravidla“. Na chování podle pravidel reagují stejně: dělají úkoly přesně a včas a obecně mají „dobré studijní návyky“. V jedné studii byli ESFJ označeni učiteli a psychology za ideální typ žáka. Mnoho vlastností, které učitelé vyžadují je pro ESFJ naprosto přirozených: spolupracují, chtějí pomáhat a mají snahu se zavděčit.

Takoví jsou i doma. Ale problémy mohou nastat, stejně jako u všech J, pokud nároky, které jsou na ně naloženy kontrastují s jejich vnitřními potřebami. Například čas kdy se má jít spát může být pro laskavé Extrovertní dítě složitý, protože jeho potřeba společnosti se střetává s nároky rodičů na to kdy má jít do postele. Stejně ale ESFJ dítě uznává, že „rodiče jsou rodiče“ a oceňují pravidla a řád, který určuje autorita. Tak jako SJ dospělí, i děti možná budou proti autoritám protestovat, ale zároveň je budou respektovat a očekávat. Jasné rozdělení rolí je pro ně důležité.

ESFJ kariéra často směřuje tam, kde je třeba sloužit lidem: zdravotnictví, učitelství, státní zpráva, psychologie. Obchod a jiné služby mají také svou přitažlivost. Neosobní práce (spojená s informačními technologiemi, nebo třeba účetnictví) a práce, která vyžaduje teorie a spekulace (například akademická práce, poradenství, zvlášť investiční a podobně) budou pro ESFJ stresující.

I když ESFJ s léty vyzrají, budou stále vyznávat stejné hodnoty, které je ovlivňovali v mladších letech. Potom co trávili život starostí o ty kolem sebe, teď mohou trochu obrátit pozornost k více abstraktním a univerzálním věcem.

I v důchodu se budou držet svých „mělo by se“ (a stále i některých „nemělo by se“), ale ta „mělo by se“ už mohou být odpočinkovější a snad i méně zaměřená na službu druhým – například se mohou učit jazyky, věnovat se opomíjeným zálibám a svým vlastním potřebám. Obecně domov, rodina a vnoučata jsou středem jejich světa: mají rádi své blízké kolem sebe a uvítají, když je občas překvapí svou návštěvou. Bezpečí pro ně symbolizuje nevyčerpatelná zásoba dřeva vedle krbu, kolem kterého se schází rodina.


Zpět