ENFJ
ENFJ „Vymámí z jalové krávy tele“
Kombinace preferencí ENFJ dává tomuto typu přirozenou schopnost motivovat lidi – a to dokonce i k něčemu co původně vůbec neměli v úmyslu udělat.
Soustředí se a směřují k druhým (Extroverze) a velmi dobře chápou potřeby a motivace ostatních (pocitovost – F). Tyto schopnosti ve spojení s představivostí a inspirací (iNtuice) a s organizovaným a efektivním vyjadřováním (Jednoznačnost) jim pomáhá jejich představy přetvářet v realitu. A tak se ENFJ stává velmi důvěryhodným vůdcem, který přitahuje spoustu stoupenců.
ENFJ si iNtiutivně „změří“ situaci a velmi citlivě a s opravdovým zájmem řekne přesně to pravé. To je jeden z důvodů proč ENFJ přitahuje lidi a proč je tak skvělým přirozeným vůdcem. Jen zřídkakdy je jejich intuice zklame při odhadu potřeb nějaké skupiny a při hledání cest jak pomoci k realizaci skupinových cílů.
Právě díky schopnosti vést skupiny se ENFJ, mnohem častěji než jiní F, dostávají na vrcholy některých organizací. Jsou to nejen přirození, ale i oblíbení nadřízení. ENFJ vidí svět jako pole pro lidi, jejichž potřeby a obavy by se měli naplňovat a rozptylovat za pomoci organizací a institucí, které slouží lidem. ENFJ jsou v pomoci lidstvu velmi horliví, a naštěstí z toho většinou (až na výjimky) lidstvo opravdu těží.
Paradoxně, jeden z jejich největších problémů pramení z jejich největší přednosti. Zatímco jsou velmi efektivní a schopní při práci s ostatními a ve skupinách, pokud jsou však jejich nápady zamítány, může je to zraňovat, deprimovat a vést až k zatrpklosti. Konflikt a odmítnutí berou velmi osobně a často pociťují nevoli vůči jednotlivcům nebo skupinám, které je „odmítli“. Neshoda je pro ně otázkou výhry či prohry a i když se druhá strana jen snažila upozornit na nějakou platnou otázku, ENFJ to berou osobně a jejich loajalita je pošramocena. Takové chování může, zvlášť u ENFJ na vlivných pozicích, rozdělit rodiny, organizace a jiné skupiny.
Ženy ENFJ mají výhodu v tom, že většina jejich vlastností jako citlivost a starostlivost jsou obecně pokládány za ženské. Avšak, pokud na sebe ENFJ žena vezme zodpovědnost nejen v rodině, ale zcela přirozeně se přesune do vedoucí sféry i v nějaké větší společnosti, mohou nastat problémy. Společnost, a zvlášť její mužští členové, mohou její vedoucí roli odmítat. A najednou všechny ty kvality, které byly ceněny na univerzitě, v rodině, i jiných organizacích, se stávají terčem kritiky, protože „překročila meze, které jsou určeny pro ženu“. Ona nedělá nic jinak, než v celé své minulosti, avšak najednou je výsledkem namísto pochvaly konflikt.
ENFJ jsou tak efektivní a charizmatičtí vůdci a ENFJ muž je často označován za „Muže s velkým M“ a je pro ženy velmi atraktivní. Ženy i muži hledají u mužů ENFJ vedení, rozhodnost a oporu – a jen zřídkakdy jsou zklamáni. Všichni ENFJ jsou však někdy kritizováni za neupřímnost a povrchnost, protože mluví opatrně a jemně. ENFJ přijímají tuto kritiku s nepochopením, je pro ně zraňující a přináší jim pochybnosti, protože jejich hlavní motivací a hnacím motorem je právě jejich upřímný zájem o ostatní.
Sbližování je pro ENFJ většinou snadné. Obecně chtějí šťastný a podporující vztah, protože tak je každému nejlépe. Jsou výřeční, velmi společenští, mívají skvělý smysl pro humor - ENFJ jsou často ozdobou každé oslavy. I když je to oslava jen pro dva, i tak se budou stejně snažit aby z ní udělali živou a nezapomenutelnou událost. Bohužel, pokud se ENFJ, stejně jako všichni Extroverti, snaží příliš, ostatní si pravděpodobně budou pamatovat jak moc mluvili a málo poslouchali.
Rodičovství je pro ENFJ odpovědnost a potěšení. Objeví je malí človíčkové, kteří čekají na to aby byli formováni hodnotami ENFJ. Na rozdíl od jiných typů, zvlášť od P, ENFJ nečekají až dítě dozraje. Místo toho mu hned odmalička vštěpují model dobra a zla, toho co je správné a co není a dávají mu to najevo ve vřelém, podporujícím a jasně definovaném prostředí. Dítě brzy ví, co si ENFJ rodič myslí o většině věcí a co od něj očekává. Pokud se chová odpovídajícím způsobem, pochvala ho nemine. Nepatřičné chování však ENFJ rodič považuje za své selhání. To může následně u vnímavého dítěte vyvolat pocit viny za to, že svým rodičům nedělá radost.
Pokud panuje harmonie, životním stylem ENFJ je zábava a živelnost. Ale odpočinku vládne řád a zábava musí výt vybalancovaná odpovídajícím kusem práce. Klidný a veselý život je cílem i očekáváním ENFJ. K dosažení toho cíle je ale nutné buď následovat „dobře míněné rady“ ENFJ, nebo ho nechat aby vám ukázal „chyby, ve vaší cestě“ a udal směr k pravému užívání života – cokoli to pro ENFJ může znamenat.
Obecně jsou pro ENFJ lidé tím důležitým a hlavním v životě. To znamená, že pokud potřeby lidí naráží na řád a pravidla, ENFJ dá většinou na první místo lidi – to se však neobejde bez pocitu mučednictví a viny.
Verbální „zručnost“ se u ENFJ dětí vyvíjí brzy a neopouští je. Lidé jim často radí aby se stali řečníky, kazateli nebo moderátory, až vyrostou. ENFJ děti se ve snaze vysloužit si pochvalu od dospělích snaží zavděčit a potěšit je. Často „uctívají“ hrdiny a napodobují své idoly ať jsou to rodiče, učitelé, nebo kdokoli, kdo je výrazně ovlivnil. A protože napodobování je tou nejupřímnější lichotkou, není překvapivé, že ENFJ děti jsou často oblíbenci učitelů a „mazánci“ rodičů.
Učení je pro ENFJ také forma imitace. Učí se tím, že napodobují své hrdiny a to jak se oni učí. Stejně jako ENFP s jejich silnou potřebou zavděčit se a být pochválen, i ENFJ mohou snadno skončit u kariéry, která jim naprosto není přirozená, pokud budou mít pocit, že je to přiblíží k jejich hrdinům, kterým se snaží vyrovnat.
Rodinné události jsou pro ENFJ zábavou. Bez toho aby je o to někdo prosil převezme ENFJ dítě i dospělí zodpovědnost za to, aby taková událost byla zábavná, příjemná a obohacující pro všechny zúčastněné. ENFJ je většinou vtažen do takové rodinné oslavy a je připraven přispět vtipem, historkou, moudrostí, nebo čímkoli čeho je třeba. Obecně si rodinní členové tohoto postoje ENFJ cení a váží a ten se pak následně cítí spokojen a doceněn.
Je jasné, že možnost být s ostatními, bavit je, starat se o ně, zapojovat je a být zapojen, je mnohem cennější než spánek nebo čas trávený o samotě. Naopak, pokud je ENFJ příliš času sám, muže být zádumčivý, náladový, až depresivní. Víc než jiné typy se ENFJ potřebuje pohybovat a zapojovat mezi lidi. I negativní reakce od někoho jiného je lepší, než být ignorován.
ENFJ přitahují zaměstnání, kde mohou sloužit ostatním s minimálním rizikem mezilidských konfliktů. Práce, která zahrnuje příliš specifických detailů, papírování, nebo čas trávený o samotě, bude pro ENFJ nudná nebo stresující. Zvláště je přitahuje akademická půda, psychologické služby, náboženské organizace a k těmto zaměstnáním přistupují s nadšením a odpovědně. Jsou to přirození učitelé a kazatelé, ale může je frustrovat administrativa, která k takové práci patří a bere jim trochu jejich iluze.
Období stáří jim může přinést více Introverze a objektivity (T) a s trochu zamyšlení může přijít poznání, že nic co ENFJ udělá nespasí svět a že život půjde dál – pravděpodobně docela klidně – i bez nich. Pokud však svou službu ostatním občas neodloží, mohou se ENFJ snadno vyčerpat až „vyhořet“. Když je to nepotká, jejich přirozený vývoj jim dovolí se zastavit a „přivonět si k růžím“ – a přestat zachraňovat celý svět. Výsledkem toho může být důchod, který bude sice stále provázet služba druhým, ale který přinese více zaměření na vlastní potřeby a více odpočinku a méně „uhoněného života“.
Slavní, pravděpodobně ENFJ, jsou například Ronald Reagan (výborný přirozený „komunikátor“ se sociálním uvědoměním) a Martin Luther King (jemuž jeho idealistické sny a charizmatické vůdcovství pomohli k velmi loajálním následovníkům).